Archiv autora: Katka

Žena a parkování

Od přírody jsem spíše pesimista, který chce být příjemně překvapován. A proto mi nevadí, že jsem občas za blbce. Mí blízcí by dokonce řekli, že většího pesimistu snad svět nemá. Málokdy se umím opravdu bezprostředně radovat – obvykle totiž na každé dobré věci vidím i milion těch potenciálně špatných, co hrozí. Příklad: jedeme na hory a zatímco všichni ostatní se těší, moje první reakce je „ježišmarja, to zas bude ostuda a proplatí mi pojišťovna tu zlomenou nohu?“ (nutno dodat, že na lyže jedu tak jednou za pět let, takže v tomto případě je pesimismus myslím i na místě). Být...

Read More

Kurz sebeobrany odhalí krutou realitu

Mám za sebou kurz sebeobrany pro ženy. Kromě toho, že jej vede má kamarádka, která mě k účasti dlouho ponoukala, mě k tomu přiměl především nepříjemný zážitek z doby nedávné. Cestou domů od tramvaje mě v ulici, kde bydlím, zastavil cizí chlap s dotazem „Co máš v tý kabelce?“. Že to nebyla konverzační otázka, je asi jasné. Nezjistil to jen díky tomu, že se v danou chvíli otevřely dveře domu, před kterým mi zastoupil cestu. Chlap pak zcela pokojně pokračoval v chůzi jakoby nic, a já jsem si teprve doma uvědomila, co se vlastně stalo, a že jsem neudělala...

Read More

Rvačka v tramvaji…

… aneb Kdo vychovával tyhle „děti“? O víkendu jsem jela tramvají z Barrandova. Nastoupila jsem na konečné zastávce do té nejnovější, kterou tvoří jediný dlouhý vagon. Seděla jsem přibližně uprostřed, když asi po třech zastávkách přistoupila zhruba osmi – desetičlenná skupinka mladých kluků. Mám prachmizerný odhad na věk lidí, takže můj odhad, že jim bylo kolem 19 – 20 let, nemusí být úplně přesný, ale pro popis událostí to stačí. Měla jsem na uších sluchátka, takže jsem moc nevnímala, co se děje kolem, dokud si dva z těch kluků nesedli proti mně (seděla jsem na čtyřsedačce) a s upřeným...

Read More

Agónie a extáze: Pražský půlmaraton očima nadšené běžkyně

Pateticky řečeno: Opravdová krása se rodí jen z bolesti a utrpení. Krásou půlmaratonu je fakt, že dobrovolně trpí všichni kolem vás. Ta šílená myšlenka mě napadla tuším někdy o prázdninách, kdy jsem konečně začala mít pocit, že po všech letech pokusů a omylů provozuji něco jako skutečný běh:Zdolat na jaře půlmaraton, víc než 21 kilometrů! V jednom ze starších blogů jsem popsala svůj zimní trénink, kdy jsem myslela, že jsem tuhle metu úspěšně pokořila. Jenže člověk míní a sporttester mění. Až nedávno jsem zjistila, že ukazuje nepřesně (zatím jsem nebyla schopná to napravit) a tehdejší „půlmaraton“ měřil „jen“ 19...

Read More

Já prostě běhám pro radost…

…a až začnu přemýšlet nad pořadím, tak se na běhání vyprdnu! Jinak bych musela být ze sobotní Kbelské desítky strašně zklamaná. Popravdě, maličko zklamání ve mně je, protože jsem doufala v lepší čas. Problém ale je, že nevím, jestli jsem na lepší čas měla, nebo ne, jelikož jsem běžela podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a zdálo se mi, že rychleji než v tréninku. Přesto byl výsledný čas o dvě minuty horší než ten, který jsem si před pěti dny naměřila na trati o půl kilometru delší! Kde je chyba? Obávám se, že v mém sporttesteru. Už od počátku...

Read More