Archiv autora: Katka

Jsem rozmazlená. Ale děti ne!

Začínám podezřívat Šampóna, že praktikuje černou magii a zaklel mé milované skoro rodné město, do kterého se ho marně snažím přesadit. Někdejší domovina mi poslední dobou dělá samé naschvály. Při poslední návštěvě v srpnu to byly ty naše záhadné choroby. A teď se na nás pro změnu přihnala vichřice. Od touhy postavit vysněný domeček v postsudetské romantice mě neodradila, zato mi ukázala jinou věc: Jak zhýčkaní jsme. A jak málo stačí k tomu, aby se věci samozřejmé staly nedostatkovým zbožím. V noci ze soboty na neděli se měnil čas. Tudíž jsme ráno měli vstávat do většího světla. Teoreticky. V praxi jsme se probudili...

Read More

Uštvěte ho!

Matýsek zvaný Vždyť-to-přece-ještě-nedávno-bylo-úplné-miminko oslavil první narozeniny. Chtěla jsem k tomu napsat oslavný srdceryvný text, ale mezitím si Honzík pro bráchu připravil svůj speciální dárek, který mé plány zhatil. Začal svévolně opouštět postýlku. Idylickému chodu naší domácnosti tak zasadil těžký úder. Stalo se to asi před dvěma týdny. Uložila jsem po obědě děti do postýlek a v půl třetí konečně zasedla k vlastnímu jídlu. V chůvičce jsem slyšela, jak si Honzík něco povídá s Fenkem. To je jeho obvyklý usínací rituál, takže jsem tomu nevěnovala pozornost. Když se o pár minut později otevřely dveře do obýváku, málem mě kleplo. To prostě nečekáte, po...

Read More

Proč na tom koni nejedete?

Když mi Bella vstoupila do života, slavila zrovna rok. Tento věk v koňském životě znamená, že je to přerostlé miminko pár měsíců odstavené od mámy a to, co si do dalších let ponese, už záleží hlavně na tom jeho člověku. A majitel musí počítat s tím, že si ještě pár let na svého koně nesedne. Nejčastější otázka, kterou jsem od okolí po svém životním kaufu dostávala, byla: „A proč sis jako koupila hříbě, když se na něm nedá jezdit? K čemu ti bude?“ Najít uspokojivou odpověď, která by byla stručná, srozumitelná i laikovi a přitom výstižná, bylo těžké. Pro většinu lidí...

Read More

Dva týdny v Pekle

Začalo to nenápadně. Matýsek měl lehce zvýšenou teplotu. Pokračovalo tím, že postupně lehl Honzík, pak já, jen Šampón jde tradičně proti davu a je zdravý jako řípa. A končí to prozatím zjištěním, že psychosomatika je prevít. Mates byl toho večera poněkud neklidný. V noci u mě v posteli dokonce odmítal prso, a to mě až vyděsilo. Připadal mi nějaký zpocený, tak jsem ho změřila a nevěřila svým očím při pohledu na 39,5. Dva dny jsme bojovali, sráželi horečku všemi ověřenými prostředky, dítě bylo ale jinak Pan Dobrůtka jako vždy a jen v noci spalo neklidně. Třetí den bylo po všem. Pak se...

Read More

Odcházení

Poslední dny naší rodině ukázaly, jak těžké to je, když odchází milovaná bytost a vy jste ten, kdo má rozhodnout, jestli se její čas naplnil. Myslím, že snad neexistuje těžší rozhodnutí. Pokud odchází milovaný člověk, naším úkolem je mu poslední dny co nejvíce ulehčit, být při něm. Ale nemáme zodpovědnost za to, kdy jeho životní pouť skončí. Jsme svědky jeho posledního boje, a ač si možná někdo z nás někdy řekl, že už je to jen trápení a eutanazie má smysl, neneseme to břemeno rozhodnout. V případě milovaného zvířete je to něco jiného. Společnost rozhodla, že zvíře na rozdíl od člověka...

Read More