Archiv autora: Katka

Chci si kníst aneb Honzíkův překladový slovník

První slova a věty, chvíle, kdy objeví kouzlo řeči. Jedna z věcí, na které jsem se s dětmi těšila a těším nejvíc. Honzík řekl první slovo v 11 měsících. V roce a půl už heslovitě komentoval příchod Matýska. Ve dvou letech se docela slušně rozpovídal ve větách. Teď, pár měsíců před jeho třetími narozeninami, občas s tikem a slzou v oku vzpomenu na dobu, kdy ještě mluvit neuměl. „Teda, na kluka mluví fakt dobře. Jakou má slovní zásobu! A takové složité věty používá!“ diví se skoro každý, kdo ho (nejen) poprvé slyší promluvit. Nedokážu to posoudit, nemám srovnání. Stejně jako nevím, odkud se vzal mýtus...

Read More

Jak jsem se (ne)přitáhla

Budu Matka roku. Manželka roku. Ovládnu další cizí jazyk. Uběhnu konečně maraton. Taky si dáváte novoroční předsevzetí? Ani já neodolám a každoročně si nabíhám na vidle. Po zkušenostech jsem už ovšem ve svých cílech mnohem skromnější. Loni jsem se po gastronomicky náročném Silvestru (nějak se nám pořád rodí děti, takže už třetím rokem sedíme jedenatřicátého doma a žereme) druhý den povalovala na gauči a snažila se vytrávit. Šampón se kocoviny po cukroví zbavoval osvědčenou metodou, a i kdyby se měl pozvracet, cvičil jako o život. Zálibně jsem z gauče pozorovala hru svalů na jeho zádech, když na hrazdě mezi dveřmi...

Read More

Zpátky na zem

Každé zlo má svůj malý počátek, nad kterým zpočátku pohrdavě mávnete rukou. Milý Murphy, tvoje zákony jsou tak pravdivé a poučné. Obzvlášť, když se jimi řídí i kůň. S Bellou nám to už nějakou dobu tak úplně neklape. Je to jako v manželství – v dlouhodobém vztahu jsou chvilky lepší a horší, a pokud má všechno fungovat, je potřeba čas, trpělivost, tolerance, schopnost sebereflexe a nepřemrštěná očekávání. Myslela jsem si, že kromě času všechno to ostatní celkem mám. Ale ukázalo se, že to není pravda. No, možná mám ještě tu toleranci, protože Belle procházejí věci, které bych jí dřív nedovolila. Respektive které...

Read More

Jsem rozmazlená. Ale děti ne!

Začínám podezřívat Šampóna, že praktikuje černou magii a zaklel mé milované skoro rodné město, do kterého se ho marně snažím přesadit. Někdejší domovina mi poslední dobou dělá samé naschvály. Při poslední návštěvě v srpnu to byly ty naše záhadné choroby. A teď se na nás pro změnu přihnala vichřice. Od touhy postavit vysněný domeček v postsudetské romantice mě neodradila, zato mi ukázala jinou věc: Jak zhýčkaní jsme. A jak málo stačí k tomu, aby se věci samozřejmé staly nedostatkovým zbožím. V noci ze soboty na neděli se měnil čas. Tudíž jsme ráno měli vstávat do většího světla. Teoreticky. V praxi jsme se probudili...

Read More

Uštvěte ho!

Matýsek zvaný Vždyť-to-přece-ještě-nedávno-bylo-úplné-miminko oslavil první narozeniny. Chtěla jsem k tomu napsat oslavný srdceryvný text, ale mezitím si Honzík pro bráchu připravil svůj speciální dárek, který mé plány zhatil. Začal svévolně opouštět postýlku. Idylickému chodu naší domácnosti tak zasadil těžký úder. Stalo se to asi před dvěma týdny. Uložila jsem po obědě děti do postýlek a v půl třetí konečně zasedla k vlastnímu jídlu. V chůvičce jsem slyšela, jak si Honzík něco povídá s Fenkem. To je jeho obvyklý usínací rituál, takže jsem tomu nevěnovala pozornost. Když se o pár minut později otevřely dveře do obýváku, málem mě kleplo. To prostě nečekáte, po...

Read More