Archiv autora: Katka

Tak nám ho vzali… do školky

Zázraky se opravdu dějí. V naší předimenzované čtvrti na okraji Prahy (hic sunt Brno) – kde asi bydlí Husákovy děti z celé republiky, jinak si ten babyboom nedovedu vysvětlit – nám tříleté dítě přijali do státní školky. Bez protekce a bez obálky. Jsem typická ženská, která neví, co chce. Mám totiž radost a zároveň jsem z toho smutná. Byly před časem chvíle, kdy jsem si opravdu sahala na dno fyzických i psychických sil. Zejména během uplynulé zimy, kdy si oba kluci v týdenních intervalech neustále tam a zpátky předávali bacily všeho druhu. Kdy jsme se na každou výpravu ven oblékali dvě hodiny....

Read More

Honzík a jeho ženy

Myslím, že budu jednou dobrá tchýně. Nekecám synům do výběru partnerek. Ba co víc, s klidem přihlížím, jak už v raném věku, sotva pustili mámin cecek, pěstují promiskuitu. Matýska a jeho batolecí vzplanutí teď nechám stranou. Je vidět, že se teprve hledá a zatím vůbec neví, co chce. A především tady máme jiného Casanovu. Samozřejmě Honzíka. Ve svých třech letech už balil víc holek než někteří za celý život. Co mě na tom ovšem nejvíc zaujalo, je jeho taktika. Tak malej – a jak rychle přišel na to, že na každou se musí jinak, že s jedním fíglem si v dnešní době...

Read More

Horolezec, sprinter, opilec a já

Pachatelé se vrátili na místo činu. Po půlroce jsme opět zavítali na sportovní víkend do Nymburka. Ten první se stal pro naši rodinu legendárním, a tak jsme k druhému vzhlíželi s velkým očekáváním. Ach ta naivita. Jako bych nevěděla, že děti máme od toho, aby naše očekávání s gustem zazdily. Takže když si máma myslí, že jede někam sportovat, relaxovat, odpočívat a zažívat hezké chvilky s tatínkem, ony se postarají o to, aby bylo všechno poněkud jinak. Kluci nemarnili čas a šli si za svým od první vteřiny. Na informační schůzce u recepce se nás sešlo asi pětadvacet dospělých plus tak deset dětí....

Read More

Kdo si tady válí šunky?

„Táta jde do práce. Bába taky chodí do práce. Děda je taky v práci,“ mudruje ráno u snídaně Honzík, zatímco se Šampón u dveří obléká k odchodu. „A co dělá máma?“ ptám se bezelstně a vlastně ani nečekám na odpověď, zatímco pod oběma dětmi zametám mraky drobků od koláče. „Máma sedí doma na gauči,“ odpoví ta čistá duše. Aha, takže takhle mě vidí mé vlastní dítě. A dává tím svému otci další munici ve v(d)ěčné debatě na téma, kterak si ženy na mateřské celý den válí šunky. Kdybyste se zeptali Šampóna, jak jeho žena tráví den, byl by hotový raz dva:...

Read More

O koních, psech… a těch bytostech na druhém konci vodítka

Velkou část života jsem se držela  jedné domnělé jistoty: Že ten, kdo vlastní psa, nemůže být zlý člověk. Jenže od doby, co mám Bellu (a taky děti), mě tahle naivní představa docela rychle opouští. Aby bylo jasno, jsem obrovský milovník psů, v naší rodině byli psi odjakživa a teď jsem konvertovala ke kočce jen proto, že v pražském minibytě žádného trápit nehodlám. Jsem velký milovník psů. Ale dost často ne jejich lidí. Už jsem tu kdysi psala, jak mě vytáčel vtip „To je ale velkej pejsek“. Mě zase začali postupně vytáčet pejskaři. Chápu, že laik, který o koních nic neví, nemůže...

Read More