Archiv autora: Katka

Kdo si tady válí šunky?

„Táta jde do práce. Bába taky chodí do práce. Děda je taky v práci,“ mudruje ráno u snídaně Honzík, zatímco se Šampón u dveří obléká k odchodu. „A co dělá máma?“ ptám se bezelstně a vlastně ani nečekám na odpověď, zatímco pod oběma dětmi zametám mraky drobků od koláče. „Máma sedí doma na gauči,“ odpoví ta čistá duše. Aha, takže takhle mě vidí mé vlastní dítě. A dává tím svému otci další munici ve v(d)ěčné debatě na téma, kterak si ženy na mateřské celý den válí šunky. Kdybyste se zeptali Šampóna, jak jeho žena tráví den, byl by hotový raz dva:...

Read More

O koních, psech… a těch bytostech na druhém konci vodítka

Velkou část života jsem se držela  jedné domnělé jistoty: Že ten, kdo vlastní psa, nemůže být zlý člověk. Jenže od doby, co mám Bellu (a taky děti), mě tahle naivní představa docela rychle opouští. Aby bylo jasno, jsem obrovský milovník psů, v naší rodině byli psi odjakživa a teď jsem konvertovala ke kočce jen proto, že v pražském minibytě žádného trápit nehodlám. Jsem velký milovník psů. Ale dost často ne jejich lidí. Už jsem tu kdysi psala, jak mě vytáčel vtip „To je ale velkej pejsek“. Mě zase začali postupně vytáčet pejskaři. Chápu, že laik, který o koních nic neví, nemůže...

Read More

Chci si kníst aneb Honzíkův překladový slovník

První slova a věty, chvíle, kdy objeví kouzlo řeči. Jedna z věcí, na které jsem se s dětmi těšila a těším nejvíc. Honzík řekl první slovo v 11 měsících. V roce a půl už heslovitě komentoval příchod Matýska. Ve dvou letech se docela slušně rozpovídal ve větách. Teď, pár měsíců před jeho třetími narozeninami, občas s tikem a slzou v oku vzpomenu na dobu, kdy ještě mluvit neuměl. „Teda, na kluka mluví fakt dobře. Jakou má slovní zásobu! A takové složité věty používá!“ diví se skoro každý, kdo ho (nejen) poprvé slyší promluvit. Nedokážu to posoudit, nemám srovnání. Stejně jako nevím, odkud se vzal mýtus...

Read More

Jak jsem se (ne)přitáhla

Budu Matka roku. Manželka roku. Ovládnu další cizí jazyk. Uběhnu konečně maraton. Taky si dáváte novoroční předsevzetí? Ani já neodolám a každoročně si nabíhám na vidle. Po zkušenostech jsem už ovšem ve svých cílech mnohem skromnější. Loni jsem se po gastronomicky náročném Silvestru (nějak se nám pořád rodí děti, takže už třetím rokem sedíme jedenatřicátého doma a žereme) druhý den povalovala na gauči a snažila se vytrávit. Šampón se kocoviny po cukroví zbavoval osvědčenou metodou, a i kdyby se měl pozvracet, cvičil jako o život. Zálibně jsem z gauče pozorovala hru svalů na jeho zádech, když na hrazdě mezi dveřmi...

Read More

Zpátky na zem

Každé zlo má svůj malý počátek, nad kterým zpočátku pohrdavě mávnete rukou. Milý Murphy, tvoje zákony jsou tak pravdivé a poučné. Obzvlášť, když se jimi řídí i kůň. S Bellou nám to už nějakou dobu tak úplně neklape. Je to jako v manželství – v dlouhodobém vztahu jsou chvilky lepší a horší, a pokud má všechno fungovat, je potřeba čas, trpělivost, tolerance, schopnost sebereflexe a nepřemrštěná očekávání. Myslela jsem si, že kromě času všechno to ostatní celkem mám. Ale ukázalo se, že to není pravda. No, možná mám ještě tu toleranci, protože Belle procházejí věci, které bych jí dřív nedovolila. Respektive které...

Read More