Archiv autora: Katka

Dala jsem si měsíc na to, abych si utřídila dojmy a pojmy a sepsala něco málo (haha) o jednom z nejsilnějších životních zážitků. Kdybych se do psaní pustila den poté, nedozvěděli byste se kromě toho, že to bylo BOŽÍ, vůbec nic. Takhle jsem už schopná říct k maratonu víc. Bohužel pro vás až moc. Berte to tak, že tohle povídání věnuji sama sobě a svému budoucímu já, až se začne hroutit během přípravy na další maraton. Nebo co to vlastně příště bude… Na začátku bylo slovo. Respektive osm slov: Jednou bych si ten maraton taky chtěla zkusit. S tehdejším...

V dnešní době je všechno snadné. Chcete se na internetu zbavit nepotřebných věcí – a kromě nich se zbavíte také iluzí. Pokud ještě ohledně virtuálního světa nějaké máte. Podnikli jsme s Šampónem dvacátý sedmý marný pokus dodat našemu 2+kk přecpanému věcmi zdání vzdušného moderního bytu pro mladou rodinu. Designérskému stylu „další pokoj nevyčarujeme, tak koupíme aspoň novej koberec“ padly za oběť i dva kusové dětské koberečky, takové ty se silnicemi, co je děti milují. Loňský rok, kdy se nám věci v bytě začaly množit exponenciální řadou a zarytě odolávaly jakýmkoli pokusům o regulaci (nezabral ani údajně neporazitelný manuál Marie Kondo), byl...

Tahle parafráze na Heduš Homolkovou a její nezapomenutelnou baletní scénu v lese mi vyvstane na mysli pokaždé, když podám nějaký sportovní výkon. Protože to bych nebyla já, abych na všem nehledala nějaké ALE. Naposledy tuhle v sobotu, když jsem se po x letech postavila na trať běžeckého závodu. Léta jsem si jaksi myslela (a ještě mě to v lecčems nepřešlo), že nejlepší je dělat si věci jen a pouze po svém. Alibisticky jsem tomu říkala intuice, selský rozum, naslouchání svým pocitům. Někdo normální – a nemusíme pro něj chodit daleko, jen na gauč dva metry ode mě – by to formuloval tak,...