Archiv autora: Katka

Tak ji prodej!

Otevřela jsem pusu, abych rozhořčeně protestovala, jako už asi po sto padesáté během posledních pár měsíců… A pak jsem ji zase sklapla. Poprvé jsem nereagovala výkřikem Ty jsi se snad zbláznil!, ale mlčením. V hlavě mi začala hlodat myšlenka, jestli by to snad opravdu nebylo to nejlepší. Ne pro mě, ale pro Bellu.   Nádech, výdech. Počítání. Recitace básní všeho druhu. Zpěv. Zákaz dívat se jinam než před sebe. Projíždění stále stejných a stále kratších tras. Slézání na zem kvůli čím dál malichernějším příčinám. Konec se cvalem. Pak už i s klusem. V opravdu krizových dnech považuji za úspěch, když na ni...

Read More

Jak bylo ve školce? Dobře. A zítra už tam nepůjdu

Je to už nějaký ten pátek, co Honzík nastoupil do školky. Nastává tedy čas podívat se pravdě do očí a realisticky zhodnotit, jaké multikulturní obohacení tento nový řád do naší domácnosti přinesl. O tom, že Honzík do školky nakonec půjde, ač by teoreticky ještě nemusel, protože budu ještě rok doma s Matýskem, jsem už psala. Kostky byly vrženy, a jelikož do dne D vkládal hlavní aktér velká očekávání, všechny pochyby a občasné výčitky se mi dařilo úspěšně odpálkovávat. Docházku jsme zahájili z vícero důvodů až v půlce září. Podle zkušených matek je to výhoda, protože „ten hromadný pláč už bude odbytý a...

Read More

Jsem sobec. A proto je s masem konec

Yes, I can! Be a vegetarian. Nerozhodla jsem se ze dne na den. Přemýšlela jsem nad tím už delší dobu a pořád čekala na ten „správný okamžik“, kdy řeknu masu definitivní sbohem. Jenže na správný okamžik není třeba čekat. Ten je vždycky právě teď. A tak jsem konečně udělala malinký krok pro planetu a velký krok pro sebe. Trvalo mi to 35 let. Nemám po ruce mámu, aby mi řekla, kdy jsem dostala první masový příkrm, ale pokud to bylo zhruba v půlroce, jak to za jejího mládí chodilo, je to opravdu tohle číslo. Maso se u nás doma jedlo...

Read More

Pozor na to, co si přejete…

…mohlo by se vám to splnit. Já jsem si přála být poprvé za tři a půl roku několik dnů sama. ÚPLNĚ SAMA. Ano, čtete dobře. Sama bez dětí i bez svého muže. Cítila jsem, že to opravdu potřebuju, a že to potřebují i oni – aby měli doma „zrestartovanou“ maminku, která zase chvíli něco vydrží. Je to jako s tím mobilem. Baterka se vybíjí, a tak ho čas od času strčíme do zásuvky. Nikdy nepočkáme, až je baterka úplně vybitá, jak by se správně mělo. A málokdy ho tam necháme, dokud není nabitá stoprocentně. Obojí tu baterku ničí, jak všichni...

Read More

Tak nám ho vzali… do školky

Zázraky se opravdu dějí. V naší předimenzované čtvrti na okraji Prahy (hic sunt Brno) – kde asi bydlí Husákovy děti z celé republiky, jinak si ten babyboom nedovedu vysvětlit – nám tříleté dítě přijali do státní školky. Bez protekce a bez obálky. Jsem typická ženská, která neví, co chce. Mám totiž radost a zároveň jsem z toho smutná. Byly před časem chvíle, kdy jsem si opravdu sahala na dno fyzických i psychických sil. Zejména během uplynulé zimy, kdy si oba kluci v týdenních intervalech neustále tam a zpátky předávali bacily všeho druhu. Kdy jsme se na každou výpravu ven oblékali dvě hodiny....

Read More