Archiv autora: Katka

Jsem sobec. A proto je s masem konec

Yes, I can! Be a vegetarian. Nerozhodla jsem se ze dne na den. Přemýšlela jsem nad tím už delší dobu a pořád čekala na ten „správný okamžik“, kdy řeknu masu definitivní sbohem. Jenže na správný okamžik není třeba čekat. Ten je vždycky právě teď. A tak jsem konečně udělala malinký krok pro planetu a velký krok pro sebe. Trvalo mi to 35 let. Nemám po ruce mámu, aby mi řekla, kdy jsem dostala první masový příkrm, ale pokud to bylo zhruba v půlroce, jak to za jejího mládí chodilo, je to opravdu tohle číslo. Maso se u nás doma jedlo...

Read More

Pozor na to, co si přejete…

…mohlo by se vám to splnit. Já jsem si přála být poprvé za tři a půl roku několik dnů sama. ÚPLNĚ SAMA. Ano, čtete dobře. Sama bez dětí i bez svého muže. Cítila jsem, že to opravdu potřebuju, a že to potřebují i oni – aby měli doma „zrestartovanou“ maminku, která zase chvíli něco vydrží. Je to jako s tím mobilem. Baterka se vybíjí, a tak ho čas od času strčíme do zásuvky. Nikdy nepočkáme, až je baterka úplně vybitá, jak by se správně mělo. A málokdy ho tam necháme, dokud není nabitá stoprocentně. Obojí tu baterku ničí, jak všichni...

Read More

Tak nám ho vzali… do školky

Zázraky se opravdu dějí. V naší předimenzované čtvrti na okraji Prahy (hic sunt Brno) – kde asi bydlí Husákovy děti z celé republiky, jinak si ten babyboom nedovedu vysvětlit – nám tříleté dítě přijali do státní školky. Bez protekce a bez obálky. Jsem typická ženská, která neví, co chce. Mám totiž radost a zároveň jsem z toho smutná. Byly před časem chvíle, kdy jsem si opravdu sahala na dno fyzických i psychických sil. Zejména během uplynulé zimy, kdy si oba kluci v týdenních intervalech neustále tam a zpátky předávali bacily všeho druhu. Kdy jsme se na každou výpravu ven oblékali dvě hodiny....

Read More

Honzík a jeho ženy

Myslím, že budu jednou dobrá tchýně. Nekecám synům do výběru partnerek. Ba co víc, s klidem přihlížím, jak už v raném věku, sotva pustili mámin cecek, pěstují promiskuitu. Matýska a jeho batolecí vzplanutí teď nechám stranou. Je vidět, že se teprve hledá a zatím vůbec neví, co chce. A především tady máme jiného Casanovu. Samozřejmě Honzíka. Ve svých třech letech už balil víc holek než někteří za celý život. Co mě na tom ovšem nejvíc zaujalo, je jeho taktika. Tak malej – a jak rychle přišel na to, že na každou se musí jinak, že s jedním fíglem si v dnešní době...

Read More

Horolezec, sprinter, opilec a já

Pachatelé se vrátili na místo činu. Po půlroce jsme opět zavítali na sportovní víkend do Nymburka. Ten první se stal pro naši rodinu legendárním, a tak jsme k druhému vzhlíželi s velkým očekáváním. Ach ta naivita. Jako bych nevěděla, že děti máme od toho, aby naše očekávání s gustem zazdily. Takže když si máma myslí, že jede někam sportovat, relaxovat, odpočívat a zažívat hezké chvilky s tatínkem, ony se postarají o to, aby bylo všechno poněkud jinak. Kluci nemarnili čas a šli si za svým od první vteřiny. Na informační schůzce u recepce se nás sešlo asi pětadvacet dospělých plus tak deset dětí....

Read More