Archiv pro měsíc: Listopad 2018

Otevřela jsem pusu, abych rozhořčeně protestovala, jako už asi po sto padesáté během posledních pár měsíců… A pak jsem ji zase sklapla. Poprvé jsem nereagovala výkřikem Ty jsi se snad zbláznil!, ale mlčením. V hlavě mi začala hlodat myšlenka, jestli by to snad opravdu nebylo to nejlepší. Ne pro mě, ale pro Bellu.   Nádech, výdech. Počítání. Recitace básní všeho druhu. Zpěv. Zákaz dívat se jinam než před sebe. Projíždění stále stejných a stále kratších tras. Slézání na zem kvůli čím dál malichernějším příčinám. Konec se cvalem. Pak už i s klusem. V opravdu krizových dnech považuji za úspěch, když na ni...