Archiv pro měsíc: Květen 2017

Mám strach

V posledních týdnech řeším problém, o němž bych nikdy neřekla, že mě potká. Bojím se jezdit na Belle. Na své milované, svaté, nejhodnější Belle, která by mouše neublížila a o kterou si může každý kolemjdoucí opřít kolo či jiný libovolný předmět. Že jsem odjakživa spíš posera než hrdina, co se fyzických výkonů týče, to o sobě tak nějak vím. Nejlíp jsem si to ověřila během dvou let, kdy jsem se pokoušela pronikat do tajů Šampónova ju-jitsu. Bavilo mě to, ohromně jsem si zlepšila kondičku, postřeh, tělesnou zdatnost, hodně jsem se o sobě dozvěděla. Ale nakonec nevyhnutelně přišlo to, co jsem...

Read More

S jídlem roste chuť. A s dětmi to není jinak

Ne, tentokrát nebudu psát o jídle. Víte, nikdy jsem nebyla takový ten mateřský typ. Děti mě kdysi spíš děsily, protože jsem vůbec nevěděla, jak se k nim chovat a jak s nimi mluvit. O tom, že i s batoletem se dá zažít trapné ticho, bych mohla vyprávět. Někdo to má prostě v sobě přirozeně, někdo ne. Já jsem ten druhý případ. „A já vždycky myslela, že ty budeš mít pořád jen ty koně a možná tak jedno dítě,“ kroutí teď pořád trochu nevěřícně hlavou máma, když pozoruje, jak válčím s batoletem, miminkem a ještě mám plnou pusu řečí, že do třetice už ta holčička...

Read More