Archiv pro měsíc: Duben 2017

Žádnou čokoládu jsem neměla a to množství taky nesouhlasí!

„V každé tlusté dívce se skrývá hubená dívka a spousta čokolády.“ Terry Pratchett Když si zkusím jen tak orientačně představit, kolik už jsem za ta léta, co jsem na světě, zpráskala čokolády, vycházejí mi neuvěřitelná čísla. Čistě hypoteticky, kdyby to bylo třeba obden sto gramů jen za zhruba posledních patnáct let, co jsem se odstěhovala od rodičů (což je klidně možné, protože jsou období, kdy sním denně čtvrt kila, jen to hvízdne), tak je to prozatím nějakých 273 kilo. Tuhle matematickou hádanku jsem luštila dneska odpoledne, když děti výjimečně synchronně spaly, já měla vzácnou chvilku klidu a rozhodovala se,...

Read More

Přišla jsem, viděla jsem, koupila jsem. Svoji Bellu

Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, ale dneska je to přesně sedm let, co mi Bella vstoupila do života. Zpětně mi přijde trochu neuvěřitelný i způsob, jakým to proběhlo. Myslím, že bývalá majitelka se směje ještě dneska. Ani se jí nedivím. Koupit koně umí samozřejmě každý. Ale koupit dobrého a zdravého koně za odpovídající cenu, to už je trochu vyšší level. Chce to především hodně trpělivosti, aby se člověk nezbláznil z prvního zvířete, které uvidí. A protože trpělivost nikdy nebyla má silná stránka, tak se mi přesně tohle stalo. Dodělala jsem konečně s velkou slávou školu, nastoupila do první plnoúvazkové...

Read More

Když se ti chce brečet, směj se. Ne naopak!

Půl sedmé večer. Běžný dvoupokojový byt na pražské periferii. V bytě se nachází čtyřiatřicetiletá žena, dvouleté batole, půlroční miminko a kočka. Muž není doma, přestože to slíbil. Žena je poněkud nervózní, ale navenek se tváří, že vše je sluncem zalité. To není scénář z filmu, ale výchozí zápletka pro jeden typický večer, kdy uspávám děti bez Šampóna. Ve dvou je večerní ukládání pohoda, protože síly jsou vyrovnány jedna ku jedné. Jsem-li na to sama… no, čtěte dál. Samozřejmě nechci Honzíka vyhánět pryč od miminka, naopak ho zapojuju, co to jde. Jenže je zkrátka ještě ve věku, kdy ne všemu rozumí,...

Read More

Tajemství Bellina deníku

Když někomu prozradím, že mám koně, obvykle si o mně lidi začnou myslet, že musím být nechutně bohatá. Jsou takoví, kteří to i nepokrytě řeknou. Odpovídám jim, že mají pravdu. Jsem nechutně bohatá – co do zážitků a inspirace, které takový kůň dává. Jinak je to spíš naopak. Kdo má koně, ten nikdy majetný nebude, leda si ho už jako boháč pořídil. Tohle je můj vůbec první text, který o Belle píšu, ačkoli jsem to měla v plánu od prvního dne, co jsem si ji pořídila. Nicméně jsem si od začátku psala pracovní deník, kam jsem zaznamenávala všechno podstatné, abych...

Read More

Když nemůžeš, můžeš třikrát tolik

Bývaly doby, kdy jsem o tomhle heslu byla ochotná diskutovat celou věčnost. Obvykle se to čirou náhodou dělo při sportu. Třeba na běžkách. Jedete s někým, kdo je o deset tříd jinde, a pořád ho ne a ne dohnat. Dotyčný pokaždé čeká na kopečku, směje se od ucha k uchu, a ve chvíli, kdy k němu konečně s plícemi vyplivnutými do sněhu dorazíte na vzdálenost pět metrů, jen prohodí: „Dobrý? Tak jedem!“ a zase zmizí v dáli s úvodní hláškou na rtech. Od doby, co mám děti, můžu potvrdit, že je to skutečně pravda. Když si myslíte, že už fakt nemůžete, vlastně jste...

Read More