Archiv pro měsíc: Leden 2012

Od přírody jsem spíše pesimista, který chce být příjemně překvapován. A proto mi nevadí, že jsem občas za blbce. Mí blízcí by dokonce řekli, že většího pesimistu snad svět nemá. Málokdy se umím opravdu bezprostředně radovat – obvykle totiž na každé dobré věci vidím i milion těch potenciálně špatných, co hrozí. Příklad: jedeme na hory a zatímco všichni ostatní se těší, moje první reakce je „ježišmarja, to zas bude ostuda a proplatí mi pojišťovna tu zlomenou nohu?“ (nutno dodat, že na lyže jedu tak jednou za pět let, takže v tomto případě je pesimismus myslím i na místě). Být...