Běžcova euforie aneb Nejdelších 21 097,5 metru v mém životě
Mimo „mainstreamový“ blogerský proud pro ty, kdo mi rozumí – v duchu Zátopkových slov: Pták létá, ryba plave a člověk běhá. Ale já jsem měla pocit, že taky létám. Uběhla jsem totiž půlmaraton – i když „jen“ v tréninku sama se sebou a ne v pětitisícovém davu. V pátek ráno před dvěma týdny jsem se probudila do mrazivého zasněženého rána. Teploměr ukazoval čtyři stupně pod nulou, na chodníku ležel nový bílý poprašek. Nechtělo se mi, nechtělo… ale březnový Hervis 1/2Maraton se blíží a mně už delší dobu vrtalo hlavou, jestli má vůbec cenu jít se tam ztrapňovat. A protože...
Read More